Obec leží v úvalu mezi severozápadním svahem Křemínu (239 m), východním svahem Holého (299 m) a jižním svahem Sedlecké plošiny po obou stranách okresní silnice z Křešic do Býčkovic, jiná silnice vede z obce do Horní Repčice, kde vyúsťuje na státní silnici z Litoměřic do Úštěka. Obcí protéká Luční potok, do kterého vlévá se malý potok, ze Selce tekoucí.
V r. 1318 držel ves ještě s jinými nějaký Petr; byly zde i drobné statky. Část vsi ve XIV. století náležela panství litoměřickému a také řád německých rytířů měl zde nějaké zboží, Z vladyků místních činí se zmínka o Jaroslavovi a Mikuláši, kteří r. 1384 zemřeli. R. 1400 zemřel zde Jan Kroupa a r. 1406 byl tu poručníkem Jan Kamýk z Pokratic, týž učinil nadání faráři z Býčkovic; bylo malé a proto dědic Hynek mu na platu přidal. Týž prodal r. 1414 statek bratřím Rackovi a Heřmanovi. Jan, který r. 1413 zemřel, zapsal plat sestře Dorotě. Na jednom statku veden spor o odumři po Markétě, manželce Vítkově. Šest kmecích dvorců, kapitole litoměřické náležejících, přešlo později k Býčkovicům a později k hradu Vartě; roku 1454 vráceny kapitole. Část Zahořan, patřících k litoměřickému proboštství zapsal r. 1437 král Zikmund Jeníku z Valdštýna, po jehož smrti všechno připadlo Janu z Vartenberka. Roku 1456 až 1459 držel vlády ckou část vsi Petr z Lisovic. R. 1456 prodal Petr část svého popluží lidem ve vsi, V polovici XV. století jmenuje se zde též jako majitel části vsi Jindřich ze Zahořan, Ještě r. 1488 činí se zmínka o platu v Zahořanech, který páni z Vartenberka před tím prodali. Tato část náležela pak městu Litoměřicím). V účetních knihách města činí se zmínka, že Zahořanšti poddaní kromě poplatků složili relutmn za robotu o Havle celkem 40 kop; jindy v touž dobu 45 kop, které knězi u kostela sv. Jakuba obdrželi. V r. 1547 zboží města propadlo a prodáno r. 1569 Oldřichu z Duban.
Dne li. prosince 1549 zajistil Ferdinand I. praeceptoru kollegia zřízeného z městského špitálu v Litoměřicích na Zahořanech 30 kop. Odtud ta část držena k Ploskovicům. Při dělení Ploskovského panství v r. 1575 (viz Ploskovice) dostaly se Zahořany s jiným zbožím na díl Radslavovi ze Vchynic. Ten vystavěl zde asi tvrz a držel ji ještě r. 1578. Odkázal ji s celým panstvím (Rumburk a vesnice od Kamenice) Oldřichovi ze Vchynic. Později držel je bratr jeho Vilém, po jehož zavraždění v Chebu Ir. 1634) statky jeho zabrány a Zahořany prodány za 52.000 zlatých Václavu Zahrádeckému ze Zahrádek (1635), od něhož dostaly se Jindřichu Silkoví z Holiče. Syn tohoto František Arnošt prodal Zahořany s díly v Třebouticích, Travčicích a Počaplech Janovi, svobodnému pánovi de la Corona (Cron), který vystavěl na místě bývalé tvrze zámek a kostel (vystavěn 26. května 1657) a založil faru i školu.
Po jeho smrti uvázala se ve statky po něm vdova jeho Markéta Blandina, majíc užívání jich až do smrti. Tato všecky dědice přečkala a Zahořany dostaly se přímo její vnučce Františce, provdané Kaisrštejnové a po té dcerám jejím. Později byly v držení až do r. 1781 v rodině Ogilvi, Císař Josef U. koupil statky od Estery Anny z Ogilvi za 140.000 zl. a zámek proměněn na nějaký čas ve vojenský špitál pro pevnost terezínskou, V r. 1807 přešly koupí na velkové-vodu z Toskány, pozdějšího krále Ferdinanda V, který je spojil s císařským panstvím ploskovickým, V r. 1846 prodány hrabatům Chotkům; od těchto koupil je l. června 1898 Filip Dub za 500.000 zl., které jen za dříví z lesů obdržel, V r. 1717 koupil je Pavel Muller, majitel továrny na kůže v Lovosicích za 600.000 zl.; banka stavebních živností v Lovosicích dala zadlužený statek do prodeje a v r. 1925 koupil dvůr Josef Hyross.
Škola zahořanská jest jednou z nejstarších v okresu; existence její připomíná se již v r. 1653. Vlastní budovu dostala mnohem později; v roce 1875 rozšířena byla na dvojtřídní a r. 1913 na trojtřídní; budova upravena tak, jak dnes se jeví; v r. 1920 zredukována byla škola na 2třídní. Česká jednotřídní škola otevřena byla l. září 1925.
Na výšině jihozápadně od obce stojící kostel sv. Trojice vystavěti dal r. 1653 de la Corona. Nástupkyně jeho Estera z Ogilvi darovala kostelu nádhernou stříbrnou 296 lotu těžkou monstranci, ke které r. 1767 zakoupila brilanty a rubíny vykládaný melchisedech za 4.000 zl. Uložen je u konsistoře v Litoměřicích, Zvony byly 3 velké z r. 1655 a jeden menší z r. 1749, nápisy německé a latinské.
V r. 1780 měly Zahořany 89 čísel, ze kterých 9 náleželo k dominiu Třeboutickému, v r. 1830 bylo zde 117 domů s 531 obyvatelem; v 8 číslech biskupství patřících bylo 36 duší. Vedle zámku byla zde palírna, 2 hostince a 2 mlýny.
Při sčítání v r. 1900 bylo tu 113 domů a mezi 569 obyvateli nalezen l Čech (soukromě 63).
Obyvatelstvo živilo se chmelařstvím, vinařstvím a sadařstvím, V r. 1866 spousta stromů vykácena, aby byl volný rozhled pro střelbu z Křemína (zbytečně). V obci byly 2 cihelny a mlýn. Část obyvatelstva byla zaměstnána v textilní továrně v Křešicích.
Křešice
